Zajatkyní Stalina i Hitlera

Anotace

Otřesná zpráva o osmi letech strávených ve vězeních.

Kniha je příběhem ženy 20. století, která chtěla prožít život ve shodě se svým svědomím. Obě ideologie, komunismus i nacismus, poznala zevnitř a na vlastní kůži. Po zážitku krveprolití první světové války a tváří v tvář následným otřesným sociálním poměrům v Německu se stala komunistkou, přes prvotní nadšení si však uchovala kritickou mysl. To ji předurčilo k tragickému osudu v okamžiku, když se o deset let později uchýlila do moskevského exilu. Jejího manžela Heinze Neumanna, předního člena Komunistické strany Německa, sovětští komunisté záhy uvěznili a poté zastřelili. Margarete Buber-Neumannová byla rovněž zatčena a poslána do gulagu. V roce 1940 ji Sověti vydali nacistickému Německu a až do jara 1945 byla vězněna v koncentračním táboře v Ravensbrücku.

Jedno z nejdůležitějších literárních svědectví o brutalitě komunistické a nacistické totality. Kniha, která pomáhala otevřít řadě západních intelektuálů oči a nahlédnout pravou podstatu stalinismu.

Margarete Buber-Neumannová (1901–1989)
se narodila v Berlíně. Sociální poměry 20. let ji přivedly k myšlenkám socialismu, později komunismu. Se svým manželem, předním funkcionářem německé komunistické strany KPD Heinzem Neumannem, odchází ve 30. letech do Moskvy, kde je Neumann v roce 1937 zatčen a popraven. O rok později je zatčena i Buber-Neumannová a odsouzena k vězení v pracovním táboře v Kazachstánu. V roce 1940 je vydána do Německa a do osvobození vězněna v Ravensbrücku. Zde se úzce přátelí s Milenou Jesenskou, o níž později napsala knihu.
I po válce se politicky angažuje, a to především jako důsledná odpůrkyně totalitních režimů, které ostatně prožila na vlastní kůži. Jelikož odůvodněně odmítala Brandtovu východní politiku, měla v Německé spolkové republice obtížnou pozici až do své smrti.