Listy drahým

Ediční poznámka

Naše edice vychází ze souboru dopisů, které napsal Jaroslav Durych své snoubence a později manželce Marii Kaisrové-Durychové a svým dětem Marii, Jaroslavě, Jiřině a Václavovi. Celý soubor nám laskavě zapůjčil Durychův syn Václav. Nejsou to bohužel všechny dopisy, které Durych adresoval své ženě a potomkům; o existenci dalších svědčí mj. narážky v zachovaných listech. Musíme také předpokládat, že Durych psal manželce i z dalších svých působišť v 1. světové válce: z Krakova, z Brucku nad Litavou, z Kremže nad Dunajem; ty však dochovány nejsou (kromě jednoho dopisu z Kremže). Zachované listy jsou psány perem (v několika málo případech tužkou) buď na obvyklé dopisní papíry různého formátu, nebo na pohlednice, případně na korespondenční lístky polní pošty (tiskopisy se záhlavím „Feldpostkorrespondenzkarte“).
Dopisy z tohoto souboru zatím nebyly publikovány v souvislejším výběru. Mnoho kratších i delších citátů z nich uvedl Václav Durych v knize Vzpomínky na mého otce (2001). Listy dceři Jaroslavě byly otištěny v Durychově rodové kronice Kouzelný kočár (1995). Faksimile dvou dopisů - dceři Jiřině a tchyni - vyšlo v knize Paměti Jiřiny a Jaroslavy Durychových (1998).
Stručný návrh na vydání rodinné korespondence Jaroslava Durycha vypracoval už v roce 1995 znalec a editor jeho díla Mojmír Trávníček. Naše edice v podstatě zachovává jeho roztřídění listů do oddílů podle adresátů a míst odeslání nebo doručení.
V tomto čtenářském vydání přinášíme z dochovaných dopisů jenom reprezentativní výběr. Nezařadili jsme listy, které obsahují pouhá všední sdělení a nebyly by užitečné ani k dokumentaci autorova životopisu. Naopak uvádíme několik dopisů, které byly psány zároveň snoubence Marii Kaisrové i jejím rodičům, a jeden list, který Durych poslal své tchyni po smrti manželky. Vypouštění celých dopisů se nám jevilo vhodnější než jejich částečné krácení. Každý vybraný list tedy přetiskujeme v úplnosti; vynecháváme kromě jednoho případu přípisy jiných osob (pocházející nejčastěji od manželky) a také autorovy nápisy na obálkách. Pokud Durych dopisy datoval, ponecháváme jeho dataci na původním místě i v původní formě; listy bez autorova data označujeme časovými údaji v šikmých závorkách. Přibližnou dataci jsme provedli podle razítek na obálkách, a pokud nebyly k dispozici, pak podle obsahových souvislostí (např. podle dat křesťanských svátků, zatmění měsíce, politických nebo kulturních událostí apod.). Plně si uvědomujeme, že toto naše časové určení ani chronologické řazení nemusí být pokaždé správné, a přijmeme eventuální odůvodněné připomínky k němu.
Do Durychova textu jsme zasahovali jenom v případě evidentních věcných omylů (autor psal např. „Kosmákova Bětuška“ místo náležitého „Kosmákova Eugenie“, „v Zášově“ m. „v Zašové“) nebo nedopatřením vynechaných slov; všechny naše doplňky jsme vyznačili hranatými závorkami. Naprosto respektujeme zvláštnosti autorova jazyka: genitiv plurálu kněh, instrumentál postelema a vložkama, jmenné tvary adjektiv, slovesný tvar jest, infinitivy na -ti, tvary 2. osoby abys se a abys si, starší znění slov čtyrku, desítinu, Lionardo da Vinci, sanskrit, stejšče (= stýská), Velkonoce, všeljak a všeljaké, záslony, zpozděním aj. Hláskovou podobu opravujeme jenom u slov kosť, kuchynku, masť, pamět, pout, radosť a vyhraženo na kost, kuchyňku, mast, paměť, pouť, radost a vyhrazeno.
Pravopisná úprava textu byla poměrně rozsáhlá. Dopisy, psané často narychlo, pisatelem neopravované a neurčené pro veřejnost, vykazují množství chyb, kolísání, individuálních pravopisných zvláštností a samozřejmě dobových forem. Proto jsme je v tomto čtenářském vydání uvedli v podobě co nejvíc odpovídající současným Pravidlům českého pravopisu (vydání z roku 1993 a pozdější).
Kromě obvyklých oprav interpunkce (Durych např. často neodděloval čárkou vložené vedlejší věty), velkých písmen (Boží Hod na Boží hod, Národní Listy na Národní listy apod.), zkratek (Dr., Dra, Dru na jednotné dr., dp. P. na důstojný pan pater, blah. a ctih. na blahoslavené a ctihodné, sv. v názvech Durychových knih na Svatý Jiří, Svatý Vojtěch apod.), číslic (1000 nebo 1.000 na 1 000 apod.), spřežek (co že, jak pak, k vůli, na jisto, ob den, po prvé, sebe menší, v sedě aj. na cože, jakpak, kvůli, najisto, obden, poprvé, sebemenší, vsedě), předpon s-, vz- a z- (shlédnouti, skouknout, splnoletí, spresované, strhati a vzhlížeti se na zhlédnouti, zkouknout, zplnoletí, zpresované, ztrhati a zhlížeti se; naopak ztopil a ztrávili na stopil a strávili) a předložky s spojené s genitivem (s výšin na z výšin aj.) jsme přizpůsobili současným pravidlům autorovo psaní přejatých slov a také odchylnou kvantitu ve slovech domácích. Pokud jde o přejatá slova, u kterých současná pravidla připouštějí dubletu, volili jsme většinou podoby progresivní (např. rigorózum místo rigorosum) a jenom v několika případech formy starší (begonie, benzinem, bonbony, citrony, kanonů, salonu, vitaminy). Co se týká odchylné kvantity v domácích slovech, upravili jsme ji podle současné normy jak v případech, kde se objevila spíš nedopatřením, tak u výrazů, kde mohla odpovídat tehdejším pravidlům nebo autorovým individuálním zvyklostem: Durych psal břiškem, dešť, dosavádní, drubeže, kůželky, láhvičku, leta, v letě, lýže, Marianská ulice, Marianské Lázně, mazličku (vokativ), Milič (jméno), naušnice, panimámu, podiváme, polibí, polibení, pomaháš, popelinovou, poprve, prostopašných, přemahám, přespřiliš, přilíš (v dopisech z let 1908-1916 skoro pravidelně), přilišných, rozdrapáni, skalopevné, skřiňku, střihá, sukynkou, teprvé, učinek, uhačkovaných, ušit (= infinitiv ušít), Viklek i Vyklek (tvar místního jména Výkleky), vyhybej, vyndavat, vytísku (= výtisku), zavravoral, zmačknu, žiravinami. Beze změny jsme ponechali jenom stylisticky záměrné formy příčestí ukocourovany a rozkocourovany, užité v jednom dopise.
Můj veliký dík za pomoc při práci na edici si zaslouží spisovatelův syn RNDr. Václav Durych a dcera Jiřina Bártková-Durychová a také moje manželka a synové, kteří mi pomáhali s vyhledáváním faktografických údajů i s technickou přípravou textu.

Karel Komárek

Anotace knihy