Vyplenění Říma

Renesanční Řím počátku 16. století byl vzkvétajícím kosmopolitním centrem křesťanství, vědy i umění. Šestého května 1527 však bylo město dobyto vojsky císaře Karla V. Papež uprchnul do Andělského hradu. Věčné město na Tibeře plenilo víc než týden na patnáct tisíc lancknechtů. Drancování rozběsněných vojáků bez velitele, vraždění, loupení, znásilňování a mučení bylo vylíčeno očitými svědky tak, že samotné peklo není nic proti tomu, co se děje v Římě. Vyplenění Říma připadalo mnoha současníkům jako výraz Božího hněvu nad zkažeností a úpadkem církve.
Vynikající kniha francouzského historika umění A. Chastela se znovu vrací k tomuto datu, které se stalo osudným Římu a renesanční kultuře, vyvolalo katolickou reformu, a znamenalo tak konec jednoho způsobu života a začátek nového. Chastel událost interpretuje jako kulturní a umělecký fenomén a pozorně si všímá traumatického kontrastu mezi vzkvétajícím světem renesančního umění a velkolepých staveb a proměnou tohoto světa po vyplenění Říma.
Kniha nás provádí prostředím nejslavnějších římských umělců, mezi nimiž vynikali Raffael a Michelangelo, a jejich mecenášů, všímá si však rovněž dobového literárního kontextu a dalších důležitých souvislostí.